buh (20K)

Víra je krásná věc, ale co to vůbec znamená něčemu věřit? Věříme ve spoustu divných věcí, věříme v Boha, věříme na smůlu a štěstí, věříme, že člověk je dokonalá bytost a také věříme, že pravda zvítězí. Malé děti zase věří na strašidla, věří, že malého brášku jim přinesl čáp a že když nebudou papat polívčičku, tak zůstanou malí. Myslím, že mezi vírou dětí a dospělých není moc velký rozdíl. Akorát že děti věří opravdově a bezelstně, kdežto dospělé bych rozdělil do tří skupin a) fanatici b) ti, co víru předstírají, tedy pokrytci c) ti, co více přemýšlejí než věří (já věřím, že patřím mezi ty, co myslí).

Pokud se bavíme o víře, asi bych neměl zapomenout na náboženství. Náboženství jsou různá, ale jejich smysl je ve své podstatě stejný. Já si myslím, že pravý záměr náboženství podobně jako u společenských systémů je ovládání tupých ovcí nějakou vládnoucí menšinou. Samozřejmě, že celé je to zabalené do pozlátka lží a propagandy tak, aby se tupé ovce pěkně nalákaly. Já za náboženství nepovažuji jen křesťanství, budhismus, nebo protestanství, ale i socialismus, fašismus, národní hrdost a v neposlední řadě údajnou svobodu, tedy demokracii.

Spousta lidí tvrdí, že věří v Boha, jenže kdo je to pro ně vlastně ten Bůh? Není tato víra náhodou jen pohodlná cesta jak nevidět skutečné problémy a vyhnout se jejich řešení? Není víra podobně jako alkohol a drogy jen únikem z tohoto nespravedlivého a mnohdy krutého světa? Já myslím, že nejsem daleko od pravdy, když si dovolím tvrdit, že ano. Víra je vlastně jen taková pohádka, při která si představujeme, že nás z našeho problému vysvobodí nějaká dobromyslná bytost. V reálném životě se to však děje jinak. Tady bych si dovolil citovat z jedné divadelní hry od panů Smoljaka a Svěráka. „Zatím co na Smolíčkovi pacholíčkovi si smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou.“ Musím však přiznat, že jsem již v životě zažil mnoho zvláštních událostí, které zdaleka není možné vysvětlit jednoduše slovem „náhoda“ a řekl bych, že opravdu existuje jakési „něco“ a to něco nejde jednoznačně definovat. To „něco“, co mám na mysli, nedokáži popsat slovy, gesty ani obrazy, stejně jako nekonečno. Snad by se o tom dalo říci, že je to jakési kolektivní nadvědomí, jehož jsme podvědomě součástí a ne jen my, ale i rostliny, zvířata a možná i celý vesmír. To „něco“ nás možná do určité míry i řídí a předurčuje náš osud, ale nemyslím, že by to „něco“ jednalo citově ve smyslu lidské povahy a úmyslně ovlivňovalo naše životy. Je daleko pravděpodobnější, že jsme to my sami, kdo ovlivňuje životy ostatních lidí tím, jak o nich skutečně smýšlíme, co jim skutečně přejeme či nepřejeme a máme-li je, či nemáme rádi. Toto však má pramálo společného s vírou, kterou nám předkládá např. církev a ostatní náboženství.

bible (3K) V úvahách nad vírou nemohu v žádném případě vynechat knihu knih bibli. Samozřejmě, že existují i jiné texty podporující slepou víru, ale bible je zajímavá hlavně tím, že její první část zvaná „starý zákon“ je převážně složena ze starších textů pocházejících hlavně ze Sumeru. Tyto texty se dochovaly na hliněných tabulkách a byly sepsány nedlouho po potopě. Nový zákon je z mého pohledu téměř bezcenný a mám pocit, že byl vytvořen pouze účelově. Myslím, že texty starého zákona v bibli jsou velmi autentické a nehovoří o Bohu v církevním smyslu, ale o bytostech, které kdysi dávno obývaly tuto planetu. Tyto bytosti byly zřejmě na vysoké technologické úrovni, což podle mě dokazují jak dochované písemnosti, tak i stavby a ruiny z dob po potopě (jejich skutečné stáří není až tak jasné a existuje dost argumentů, které mnohé stavby posunují až do doby před potopou). Tyto bytosti nemusely být nutně mimozemského původu, ale je velmi pravděpodobné že byly, zejména díky tvrzení starověkých dokumentů a nakonec i bible samotné. Kdo by chtěl oprávněně pochybovat o mých závěrech, nechť prosím nejdříve nastuduje názory pana Zecharii Sitchnina a Erich von Dänikena, potom si pozorně přečte bibli a pak může pochybovat, ale já myslím, že nebude. Tímto jsem chtěl říci, že když čte bibli farář, tak čte o nějakém, v představách nejčastěji vousatém, chlapíkovi, který činil zázraky. Když čtu bibli já, tak čtu také o zázracích, ale o technických zázracích. Čtu o létajících strojích, o genetickém inženýrství, o umělých oplodněních a o bytostech, které toto všechno uměly už před hezkou řádkou let. O bytostech, které nám byly vzorem, mnohému nás naučily a na které se lidstvo snažilo a snaží nezapomenout!

......

pokračování...+